Říjen 2008

Na Bali jsem se těšil

31. října 2008 v 9:50 | Jiří Babica
Na Bali jsem se toužil podívat už dlouho. Moje, dnes už bývalá žena, tam jezdila každou chvíli. Dokonce se tam potom i vdala a otevřela si restauraci. Rozhodl jsem se toho využít, i když jsme byli v rozvodovém řízení, a na Bali odcestovat. Jel se mnou i můj kamarád, který si za 14 dní dokázal vyřídit vízum i sehnat si letenku. První nás na ostrově praštilo přes nos místní klima. Přes oči zase hotely bez oken. A začal boj s komáry a místním hmyzem, který jsme kromě nerůznějších přípravků spolehlivě odháněli slivovicí. Bali jsme procestovali křížem krážem. Viděli varany, seznámili se s místní kulturou, lidmi a ochutnali tamní jídlo. Tam jsem na vaření začal nahlížet i z jiné stránky. Poznal jsem kuchyně na ulicích a pochopil, že vařit můžu i jinak a nestát tři hodiny u plotny. Více o Bali už zítra v reportáži "Na cestách se mnou"J na nova.cz. Uvidíte taky fotky, které jsem tam pořídil. Tak šetřte a cestujte.

Na Nový Zéland

23. října 2008 v 20:00 | Jiří Babica
Na Nový Zéland jsem se dostal těsně po revoluci. Na letišti jsem si půjčil auto a poprvé měl v ruce automat a volant nalevo. Stálo mě to několik hodin, než jsem se naučil to auto zvládnout. Několikrát jsem vjel do jednosměrky, do protisměru, auto skoro převrátil na střechu - ale ustál jsem to. Když jsme se rozhodovali, co všechno bychom chtěli vidět, byl jsem pro podívat se mimo velká města. Vyrazili jsme podél pobřeží. Prvním zastavením byla rybářská vesnice. Tamní ještě nikdy neviděli Čecha, proto začali nosit, povídali jsme a pili. Takhle jsem po jejich příbuzných potom projel půlku Zélandu. Je to krásně zelená zem, papoušci, kteří vám sedaj na rameno a všude po svazích se pasou ovce. Lidi si na sebe vyplazují jazyky, protože jim to dovoluje maurská kultura. U nás by to brali jako vrchol nevkusu. Dneska už se na Zéland dostanete lehce. Stojí za to, věřte mi! A nezapomeňte se kouknout na moje sobotní Dobroty - budou řízky:-)! A hned potom najdete na webu nova.cz kompletní cestování po Novém Zélandu i s fotkama!

Jak jsem začal cestovat

19. října 2008 v 13:31 | Jiří Babica

Psal se rok 1989 a já jsem zatoužil po cestování. Z tehdejšího Československa jsem vyjel rovnou do Japonska, což pro mě bylo naprosto šokující. Tam jsem se rozhodl, že budu cestovat, protože po sexu, je to nejlepší věc na světě (smích). Doporučuji všem, aby si to zkusili, protože teprve na cestách poznají, co to je vlastně život. Hodně lidí říká, jasně, cestovat, ale kde mám na to vzít? Mám pro vás tip - z každé výplaty si dejte stranou minimálně dva tisíce korun. Po pár měsících máte na letenku. Potom si vemte v práci měsíc volna a v době výplaty vyražte. Tak získáte peníze na celý měsíc. A v době další výplaty se vraťte. Uvidíte, že to jde. Všude se dá levně žít, v každé zemi.
Měl jsem to štěstí, že v Japonsku jsem měl známé, u kterých jsem mohl bydlet. Měli třípokojový byteček, za který tehdá platili asi tři tisíce marek. Pamatuju se, že hrozně šetřili místem, jako všude v Japonsku. Večer sklápěli postel, která byla přes den stěna. Koupelna byla plastová, takže jsem mohl sprchou stříkat na všechny strany a všechna voda, vždycky stekla do malého kanálku. V Japonsku mě fascinovalo hodně věcí. Restaurace, ve kterých na malých lodičkách plavali jednotlivé porce a zákazník si mohl vybrat, co chtěl - to bych chtěl jednou zavést i u nás. Saké, které když nedopijete, číšník vám láhev schová třeba na deset let, dokud se zase nevrátíte. Hora, pod kterou se máčí peníze do zvláštních roztoků, což do budoucna znamená, že se vás budou držet - mimochodem jednu mám doma (smích). Zkrátka začněte cestovat - stojí to za to!