V Tunisu jsme několik dní jedli jednu suchou veku

11. prosince 2008 v 20:00 | Jiří Babica
Do Tunisu je možné vycestovat dvěma způsoby - z cestovkou k moři, nebo s ruksakem a vidět toho víc. Já jsem do Tunisu vyjel se svou manželkou a jednou krosnou. Na místě jsem se vypravil koupit ještě jeden baťoh pro ženu a taky sandály. Na trhu mě okradli a tak jsem si potom sedl před bránu tržiště a všem přicházejícím turistům říkal, že tady nemají nakupovat, že místní kradou. Dostal jsem od prodavačů další dva baťohy a troje sandále, aby se mě zbavili. Jeli jsme dál, do pouště, do oáz - po Tunisku se dá krásně cestovat. Na jedné pláži jsme usnuli a mezitím nám ukradli celý batoh se všema věcma. Pasy, letenky, karty, peníze, všechno fuč. Pět dní jsme se se ženou jedli suchou veku, protože jsme neměli ani vindru. Ale ani to nám dovolenou nezkazilo. Více se dozvíte už v sobotu v reportáži Na cestách s Jiřím Babicou na portálu nova.cz
 

V Singapuru si dejte pozor na hezké holky

4. prosince 2008 v 20:00
Singapur je hezké město, ale víc než dva dny bych mu nevěnoval. Je fajn projít se, ochutnat něco z místní kuchyně, ale kdo chce něco opravdu poznat, tomu bude Singapur malý. Je to dobrá zastávka na cestě někam, super oživení…. uvidíte sami. Já jsem si v Singapuru pošmáknul na zdejší kuchyni, ostatně jako v každé zemi, snažil jsem se nachytat co nejvíc inspirace. Nikdy jsem nechodil do drahých restaurací, vždycky jsem se raději stravoval na ulici, protože tam se člověk naučí nejvíc a pozná spoustu lidí a nasaje tu pravou atmosféru. Restaurace byly na můj vkus až příliš nóbl. Jak jsem cestoval po Singapuru a proč si máte dávat pozor na zdejší hezké dívky, vám prozradím v reportáži Na cestách s Jirkou Babicou na portálu nova.cz už v sobotu. Hezké cestování! A sledujte moje Babicovy dobrotyJ!

Thajsko – Moje nejoblíbenější zem

28. listopadu 2008 v 20:00 | Jiří Babica
Vždycky, když začnu mluvit o Thajsku, se tam v duchu vrátím. Tuhle zem miluju. Thajsko jsem navštívil několikrát a už vím, kam zajít, na jaký dopravní prostředek sednout, kudy se dát. Mám oblíbenou hospůdku, s jednou ThajkouJ kam vždycky vyrazím, podívat se, zajedu si zatančit, vrátím se, vyspím se a pokračuju dál. V Thajsku musíte navštívit jejich trhy, pro mě, jako kuchaře, to byl nepřekonatelný zážitek. To, co jsem viděl tam, jsem nikde jinde nezažil. Nejrůznější druhy ryb, mas, zeleniny a ovoce. Na místě se vaří, smaží, voní to nejrůznějšími kořeními a přísadami. Prostě a jednoduše - pro mě ráj. Kde všude jsem cestoval a co zažil vám povyprávím už v sobotu v reportáži Babica na cestách: Thajsko na nova.cz. Cestujte!
 


Do nitra Austrálie

21. listopadu 2008 v 20:00 | Jiří Babica
Do Austrálie se nevyplatí jet jen na pár dní, abyste ji procestovali, potřebujete víc času. Po Sydney jsem se rozhodl vyrazit dál. Navštívil jsem město Alice Springs, viděl velký, barvu měnící kámen, o kterém nikdo neví, jak se do Austrálie dostal a taky jsem si na svých cestách pochutnával na krokodýlím masu. Kupodivu moc mi chutnalo. Ale jinak jsme na jídlo neměli moc času, protože jsme toho měli hodně před sebou a co si taky chcete vařit v džungli. Džungli miluju strávil jsem v ní krásných 14 dní. Více o Austrálii vám povím už v sobotu v reportáži na nova.cz.

Sydney – Do restaurace si nosíte vlastní alkohol

14. listopadu 2008 v 20:00 | Jiří Babica
V Sydney jsem bydlel u svého kamaráda Johna, který se živil tím, že přivážel bonbóny z Evropy a balil je do australských papírků. Moc úspěšný
chlap a dobrý podnikatel. Do Austrálie původně vozili jenom vrahy a zloděje, bylo to totiž vězení. Dnešní australané jsou šílení, je s něma sranda - pořád. Jedí steaky, burgry a do restaurací si můžete nosit vlastní alkohol, protože se jim nevypaltí platit daň za alkohol. Samozřejmě, že jsou i puby, kde alkohol podávají J. Jak jsem cestoval po Sydney a co všechno zažil uvidíte v sobotu v reportáži na nova.cz.

Havaj plná Japonců

7. listopadu 2008 v 20:00 | Jiří Babica
Na Havaji jsem přistál po několika hodinovém letu. První pocit byl jako z těch filmů - pohoda, orchideje, slunce. Všude po ostrově byli Japonci, na nejslavnější tamní pláži se tísnili dokonce tak, že nebylo možné přejít do moře. To jsou ty svatební cesty. Z tohohle světa Havaje jsem potřeboval vypadnout, nebavil mě. Naštěstí je tam spousta míst kam utéct - třeba Diamantová hora -tam se vám naskytne nádherný pohled. A tamní jídlo? Úžasné, za osm dolarů jsem se dostal do restaurace, kde byly dvaceti metrové plné stoly a člověk mohl jíst, kolik chtěl. Než jsem se ale dostal k masu, byl jsem plný předkrmů, ovoce, koktejlů……na to vzpomínám rád. Více z mého cestování po Havaji už v sobotu na webu nova.cz.

Na Bali jsem se těšil

31. října 2008 v 9:50 | Jiří Babica
Na Bali jsem se toužil podívat už dlouho. Moje, dnes už bývalá žena, tam jezdila každou chvíli. Dokonce se tam potom i vdala a otevřela si restauraci. Rozhodl jsem se toho využít, i když jsme byli v rozvodovém řízení, a na Bali odcestovat. Jel se mnou i můj kamarád, který si za 14 dní dokázal vyřídit vízum i sehnat si letenku. První nás na ostrově praštilo přes nos místní klima. Přes oči zase hotely bez oken. A začal boj s komáry a místním hmyzem, který jsme kromě nerůznějších přípravků spolehlivě odháněli slivovicí. Bali jsme procestovali křížem krážem. Viděli varany, seznámili se s místní kulturou, lidmi a ochutnali tamní jídlo. Tam jsem na vaření začal nahlížet i z jiné stránky. Poznal jsem kuchyně na ulicích a pochopil, že vařit můžu i jinak a nestát tři hodiny u plotny. Více o Bali už zítra v reportáži "Na cestách se mnou"J na nova.cz. Uvidíte taky fotky, které jsem tam pořídil. Tak šetřte a cestujte.

Na Nový Zéland

23. října 2008 v 20:00 | Jiří Babica
Na Nový Zéland jsem se dostal těsně po revoluci. Na letišti jsem si půjčil auto a poprvé měl v ruce automat a volant nalevo. Stálo mě to několik hodin, než jsem se naučil to auto zvládnout. Několikrát jsem vjel do jednosměrky, do protisměru, auto skoro převrátil na střechu - ale ustál jsem to. Když jsme se rozhodovali, co všechno bychom chtěli vidět, byl jsem pro podívat se mimo velká města. Vyrazili jsme podél pobřeží. Prvním zastavením byla rybářská vesnice. Tamní ještě nikdy neviděli Čecha, proto začali nosit, povídali jsme a pili. Takhle jsem po jejich příbuzných potom projel půlku Zélandu. Je to krásně zelená zem, papoušci, kteří vám sedaj na rameno a všude po svazích se pasou ovce. Lidi si na sebe vyplazují jazyky, protože jim to dovoluje maurská kultura. U nás by to brali jako vrchol nevkusu. Dneska už se na Zéland dostanete lehce. Stojí za to, věřte mi! A nezapomeňte se kouknout na moje sobotní Dobroty - budou řízky:-)! A hned potom najdete na webu nova.cz kompletní cestování po Novém Zélandu i s fotkama!

Jak jsem začal cestovat

19. října 2008 v 13:31 | Jiří Babica

Psal se rok 1989 a já jsem zatoužil po cestování. Z tehdejšího Československa jsem vyjel rovnou do Japonska, což pro mě bylo naprosto šokující. Tam jsem se rozhodl, že budu cestovat, protože po sexu, je to nejlepší věc na světě (smích). Doporučuji všem, aby si to zkusili, protože teprve na cestách poznají, co to je vlastně život. Hodně lidí říká, jasně, cestovat, ale kde mám na to vzít? Mám pro vás tip - z každé výplaty si dejte stranou minimálně dva tisíce korun. Po pár měsících máte na letenku. Potom si vemte v práci měsíc volna a v době výplaty vyražte. Tak získáte peníze na celý měsíc. A v době další výplaty se vraťte. Uvidíte, že to jde. Všude se dá levně žít, v každé zemi.
Měl jsem to štěstí, že v Japonsku jsem měl známé, u kterých jsem mohl bydlet. Měli třípokojový byteček, za který tehdá platili asi tři tisíce marek. Pamatuju se, že hrozně šetřili místem, jako všude v Japonsku. Večer sklápěli postel, která byla přes den stěna. Koupelna byla plastová, takže jsem mohl sprchou stříkat na všechny strany a všechna voda, vždycky stekla do malého kanálku. V Japonsku mě fascinovalo hodně věcí. Restaurace, ve kterých na malých lodičkách plavali jednotlivé porce a zákazník si mohl vybrat, co chtěl - to bych chtěl jednou zavést i u nás. Saké, které když nedopijete, číšník vám láhev schová třeba na deset let, dokud se zase nevrátíte. Hora, pod kterou se máčí peníze do zvláštních roztoků, což do budoucna znamená, že se vás budou držet - mimochodem jednu mám doma (smích). Zkrátka začněte cestovat - stojí to za to!

Kam dál